Problémy vnitřního osvětlení

Připustíme-li, že sluneční světlo ( včetně UV záření ) je pro lidi užitečné, musí existovat i nepříznivé účinky, pokud žijeme a pracujeme v prostředí osvětleném uměle. V této analýze jsou dvě důležité proměnné, a to úroveň jasu a spektrální charakter. Obvykle jsou vnitřní prostory osvětleny přibližně 600 až 700 luxy, zatímco letní sluneční den dosahuje jasu až 100 000 luxů. Také složení slunečního světla je dost rozdílné od typického umělého osvětlení, toho, které běžně užíváme v domácnostech, továrnách a kancelářích. Běžné žárovky nevydávají prakticky žádné ultrafialové světlo. Někteří zaměstnavatelé používají i stínítka, která by eliminovala i tu možnou trochu UV, která by mohla proniknout. Jedna obchodní společnost dokonce prodává tzv. přirozené žárovky, a s hrdostí inzeruje, že nevydávají žádné UV. Většina žárovek světlo zkresluje, většina světelné energie je vydávána v podobě žlutého, červeného a infračerveného světla. To je naprosto nepřirozené, a je to také důvod, proč většina domů je osvětlena nažloutle. Dr. Ott zjistil, že vlnové délky světla ve škále oranžovo-růžovo-červené, které jsou blízké vlnovým délkám běžných žárovek způsobují u laboratorních zvířat ztrátu srsti, kalciové usazeniny v srdci a vývoj rychle rostoucích nádorů. Objevil též, že buňky zvířat, vystavených pouze červenému a infračervenému světlu, častěji praskají a zastaví se jejich dělení. Sluneční světlo se skládá z vyváženého spektra barev, s energií dosahující vrcholu v oblasti modrozelené části spektra. A je to právě modrá, která nejvíc schází v běžných žárovkách.

Ačkoliv množství UV záření ve světle zářivek závisí na jejich jednotlivých typech, většinou se jedná o množství zcela nepatrné, které bývá ještě ke všemu pohlceno plastovými ochrannými obaly. Dalším problémem všech zářivek je to, že vylučují rtuťovou páru. Tato pára způsobuje hrubé zkreslení spektra. Dr. Ott je přesvědčen, že by veřejnost měla být varována, zářivky by měly být opatřeny nálepkou, že rtuťová pára obsažená v těchto svítidlem může způsobovat těžké alergie.

Dr. Ott zároveň tvrdí, že na katodových koncích všech zářivek jsou vylučovány nízké hodnoty rentgenového záření. Když umístil poblíž konců světla rostliny, zvadly. Pokud byly ovšem umístěny blízko střední části zářivky, rozkvetly. Konce zářivek byly potom opatřeny hliníkovou folií, která zadržela rentgenové záření, a rostliny umístěné u jejích konců prospívaly normálně. Podobných výsledků dosáhl při použití různých druhů rostlin, např. fazolí. Ott také prohlašuje, že jsou ze všech zářivek vylučovány také radiovlny. Na rozdíl od zvuků, které jsou slyšet z rádia, radiovlny vydávané světlem zářivek mohou být detekovány jako statické, je-li rádio umístěné poblíž světla a vyladěno na určité frekvence. Podle dr. Otta by měly být zářivky opatřeny vhodnými stínidly a uzemněné, aby byly pohlceny rentgenové záření a eliminovány radiovlny.

Dr. Ott se domnívá, že teplé bílé světlo, jehož špička se nachází poblíž růžové části spektra a studené bílé zářivkové světlo, které zcela postrádá modrofialovou část spektra, by neměly být používány vůbec.

Na tomto místě znovu připomínáme, že ultrafialové záření je živinou, zrovna jako jsou vitamíny a minerály. I pro UV záření by měla být určena jeho denní doporučená dávka, jako je třeba doporučená dávka vitamínu C. Tak proč proboha získalo sluneční světlo a ultrafialové záření tak strašnou pověst? Veřejnosti byla vnucena hysterie kolem UV záření. Jak se slovutní vědci mohli podílet na vytvoření takové atmosféry strachu?